Jak začínala manikura

Již patnáct tisíc let před Kristem používal pračlověk kameny a mušle nejen na stavbu obydlí nebo na přípravu jídla. Archeologické nálezy pocházející ze severního Turecka totiž ukazují, že lidé doby kamenné servírovali čerstvě zabitou zvěř pouze se zvláštně upravenýma rukama i zvelebenými nehty. Jakkoli se nám jejich životní styl zdá nesofistikovaný, marnivost se stala matkou vynalézavosti: malé hrubé mušle posloužily k tvarování nehtů a lávové kameny (známé pod pojmem pemza) k vyhlazení tvrdé kůže na rukou i nohou. Záliba v upravených nehtech souvisí nejen s dobou, ale i s kulturou – manikúra vytvořená pomocí ozdob z plátků zlata objevená v královských hrobkách jižní Babylónie pochází z doby 3 200 let př.n.l. I v hrobkách egyptského královského dvora odpočívají ostatky manikérek žijících dva a půl tisíce let před naším letopočtem, což dokládá, že se ve své době těšily privilegovanému postavení. Alexandr Veliký píše o Ženách ze Středního Východu barvících si nehty hennou a o indických ženách používajících měděně červenou pryskyřičnou látku získávanou z výměšků hmyzu jen proto, aby s její pomocí bylo možné kolorovat špičky prstů a chodidla. Dochovaly se dokonce zmínky o svatebním zvyku z biblických dob, kdy se dlaně nevěsty zdobily přikládáním hennou napuštěné kůže vytvářející jemně tónovaný desén.